ADHD je neurovývojové geneticky podmíněné duševní onemocnění dětského věku, které přetrvává až do dospělosti.
Příznaky
Příčiny
Doprovodná onemocnění
Dokument o ADHD
Test na ADHD
Mýty o ADHD
Léčba ADHD
Odkazy
Historie ADHD
Příznaky
Poruchy pozornosti
Impulzivita
Hyperaktivita
Poruchy pozornosti
Příznaky ADHD
Nadměrná roztržitost a zapomnětlivost
Ztrácení věcí
Zapomínání povinností, úkolů, slibů, závazků
Sled jejich myšlenek (nebo jejich činnost) je přerušován nevýznamnými podněty ať už vnějšími, nebo vnitřními myšlenkami a pochody (zapomínají, kde s činností skončili)
Zapomínání jmen, lidských tváří a jiných důležitých informací
Následné časté hádky a problémy v rodině a ve vztazích
Obtíže při sledování rozhovoru
Neposlouchání pokynů
Slyší pouze část konverzace, ztrácí směr ubírání konverzace, mohou pak mluvit o něčem, co s tématem nesouvisí
Pozornost se přesune na nepodstatné věci okolo či na vlastní myšlenky
Neschopnost dokončit úkol či povinnost
Změna pozornosti, zaujetí jiným zájmem, zapomene (zvlášť u delších, složitějších a nudných úkolů)
Odkládání úkolů a povinností
Slabá motivace k povinnostem, musí je přinutit vnější okolnosti
Potřeba velkého množství energie k povinnostem, které je nebaví vede k únavě a vyčerpání
Obtíže s porozuměním čteného textu
Pozornost se přesune jinam, stejnou část textu musí ho číst znovu
Neschopnost udržet v paměti více aspektů textu a dát dohromady komplexní obraz
Sklon k dennímu snění
Řada myšlenek odvádějící pozornost od aktuální pozornosti
Obtíže s řízením auta a jiných na soustředění náročných činností
Obtíže sledovat a zapamatovat si řadu informací nutných k úspěšnému zvládnutí řízení (sledovat cestu, zpětné zrcátko, palubní desku, navigační pokyny spolucestujícího...)
Neschopnost sledovat potřeby svoje a druhých
Např. zapomene se najíst, nedbá o svůj vzhled
Neschopnost vybavit si slova, fráze
Při řeči hledá slova
Zapomenou, co chtěli říci než začali mluvit
Nevybaví si konkrétní slovo, které chtěli použít nebo si ho vybaví v jiném jazyce
Špatně chápe sdělovanou informaci
Dává ji do kontextu s odlišnými myšlenkami, kterými se zabývá a jež nesouvisí s rozhovorem
Začne mluvit zcela mimo kontext rozhovoru
Špatná organizace času
Pozdní příchody do zaměstnání, na schůzky
Práce přesčas
Neschopnost odhadnout, kdy skončit se zábavou a kdy začít s povinnostmi a naopak
Podceňují množství času potřebného k dosažení cíle
Neschopnost všímat si detailů
Neschopnost zbavit se myšlenky, představy, která se v mysli neustále objevuje
Snadno podlehnou manipulaci
Je vnímán(a) jako nedůvěryhodný(á), nezodpovědný(á), nespolehlivý(á).
Impulzivita
Netrpělivost, nízká frustrační tolerance
Neschopnost vyrovnat se s neúspěchy
Nevydrží u činnosti, která nevede k rychlým výsledkům (činnosti musí mít okamžitý přínos, jinak je nedokončí)
Přerušování řeči či činnosti druhých
Okamžitá potřeba sdělit názor či myšlenku
Nezvažování důsledků svého chování, okamžitá reakce na podnět zejména ve stresu
Potíže s dodržování pravidel ve stresu či v obtížných situacích
Náhlé reakce a rozhodnutí
Opouští zaměstnání, vztahy
Kupují věci, které nepotřebují
Potřeba neustálé změny
Snadno je zaujmou nové věci, zejména pokud mají při této činnosti okamžitou odezvu
Potíže odolat zábavné činnosti
Nadměrné používání sociálních médií (facebook, twitter, instagram)
Workoholismus, práce ve více zaměstnáních současně
Výběr aktivního, dynamického zaměstnání
Ctižádost, touha po dosažení úspěchu
Začne s úkolem bez přečtení návodu nebo vyslechnutí pokynů (to je i k impulzivitě)
Příčiny
Příčiny ADHD ADHD je geneticky podmíněné onemocnění a vyskytuje se u sourozenců, rodičů či prarodičů postiženého jedince. Míra závažnosti ADHD je různá, závisí rovněž na dalších faktorech, jako je např. kouření či užívání alkoholu matkou během těhotenství, předčasný či komplikovaný porod či úrazy hlavy.
Sourozenec jedince s ADHD má 30-50% pravděpodobnost, že rovněž má ADHD. Dítě rodiče, které má ADHD má 50% pravděpodobnost, že bude mít ADHD.
Každý dospělý jedinec s ADHD měl ADHD i v dětství. Pacienti s ADHD si často neuvědomují, nebo nejsou ochotni připustit příznaky této choroby. Jedním z důvodů je i to, že s chorobou žijí celý život a neuvědomují si, že trpí nějakou poruchou, neboť nevidí změnu ve svém chování či prožívání. Pokud si jedinci, kteří mají ADHD, nejsou schopni připustit, že poruchou trpí či že jim činí potíže, mohou bagatelizovat problémy, které porucha způsobuje jejich dítěti, sourozenci či rodiči. Velký problém, který znesnadňuje diagnózu, je fakt, že si lidé s ADHD nemusí být schopni vzpomenout na problémy, které měli v dětství či dospívání nebo si nevzpomenou na podrobnosti (např. „moc jsem tomu učení nedal" či „rodiče mě často trestali“).
Doprovodná onemocnění
Doprovodná onemocnění
85% pacientů s ADHD má aspoň jedno další duševní onemocnění
vedou k únavě, emočním výkyvům, změnám chuti k jídlu
poruchy příjmu potravy
sebepoškozování a sebevražedné úvahy a jednání
u jedinců s ADHD
je výrazně vyšší míra sebepoškozování
jsou 3x častější sebevražedné myšlenky
je 4x vyšší riziko sebevražedného jednání
Zejména u žen s ADHD s vyšší mírou impulzivity je vysoké riziko sebepoškozování a rovněž tak vysoká míra sebevražedných myšlenek - proto mohou být důsledky neléčené ADHD u žen velmi závažné
závislost na návykových látkách
až 30% dospělých jedinců s ADHD zneužívá či je závislých na aspoň jedné psychoaktivní látce (např. alkohol či marihuana)
Když se ADHD neléčí, symptomy, jako je impulzivita zvyšují pravděpodobnost, že lidé s ADHD zkusí drogy. Mnoho neléčených dospělých s ADHD také užívá alkohol a drogy jako samoléčbu příznaků ADHD.
Dospělí s ADHD si často stěžují na problémy se soustředěním, neschopností zklidnit mozek, uvolnit se ve společnosti a na problémy s usínáním. Alkohol a drogy mohou být krátkodobým řešením těchto potíží, ale léky na ADHD jsou mnohem bezpečnější a účinnější
Pokud je ADHD léčeno, je o 50% nižší pravděpodobnost užívání psychoaktivních látek než u jedinců s ADHD, kteří léčeni nejsou.
poruchy osobnosti (zejména hraniční a disociální porucha osobnosti)
tikové poruchy
mentální retardace
specifické poruchy učení (např. dyslexie)
Z tělesných onemocnění může být současně přítomna
epilepsie
astma
úrazy
infekce
obezita
zubní kazy
Dokument o ADHD
Test na ADHD
Máte ADHD?
Mám problémy s organizací činností, aktivit.
Když dostanu úkol, obvykle ho odložím, než abych ho hned udělal(a).
Pracuji na mnoha úkolech, ale většinu z nich nedokončím.
Mám sklon rozhodovat se a jednat impulzivně – jako jsou finanční výdaje, sexuální kontakty, angažovanost v nových činnostech, změny plánů a aktivit.
Snadno se začnu nudit.
Bez ohledu na to, jak moc se snažím, nikdy nedosáhnu svých cílů.
Snadno mě rozptýlí, když lidé mluví. Ztratím nit, myšlenky se mi někam zatoulají.
Jsem tak zaujatý některými věcmi, že nemá čas odpočinout si, nebo začít dělat něco jiného.
Mám tendenci příliš často dělat věci, které nejsou vhodné, jako je kompulzivní nakupování, nadměrné pití, nadměrné trávení času v práci či přejídání.
Jsem netrpělivý(á) a snadno mě naštve, když jdou věci příliš pomalu.
Nemám tak vysoké sebevědomí, jako ostatní, to vím jistě.
Potřebuji spoustu stimulů z věcí jako jsou akční filmy, videohry, nové nákupy, být mezi přáteli, rychlá jízda nebo adrenalinové sporty.
Mám sklon říkat nebo dělat věci bez přemýšlení a někdy mě to dostává do potíží.
Radši dělám věci svým způsobem, než abych se řídil(a) pravidly a postupy ostatních.
Často klepu tužkou, kývu nohou nebo něco jiného, abych se zbavil(a) nervozity či nadbytečné energie.
Když jsem oddělen(a) od lidí se kterými jsem rád(a) nebo od úkolů či věcí, které rád(a) dělám, cítím se špatně či vyčerpaně.
Vnímám se jinak, než mě vnímají ostatní, a když se na mě někdo rozzlobí kvůli tomu, co jsem dělal nebo řekl, jsem často velmi překvapen(a).
I když se hodně obávám nebezpečných věcí, které se mi pravděpodobně nestanou, jsem neopatrný a častěji se zraním.
Přestože se hodně bojím, lidé mě popisují jako člověka, který často riskuje.
Dělám hodně chyb z nedbalosti.
Mám pokrevní příbuzné, kteří trpí ADHD, neurologickou poruchou nebo užívají psychoaktivní látky jako je alkohol či marihuana.
Pokud jste odpověděli na 15 či více otázek ano, pravděpodobně máte ADHD. Pokud jste odpověděli ano na méně než 15 otázek, neznamená to ještě, že ADHD nemáte. Test je pouze vodítkem, nediagnostikuje ADHD.
Mýty o ADHD
Mýty o ADHD
ADHD neexistuje, není to skutečné duševní onemocnění, je to výmysl farmaceutických firem.
ADHD patří k nejčastějším psychiatrickým onemocněním dětského věku. Jde o geneticky podmíněné onemocnění a jeho projevy jsou způsobené nerovnováhou nervových přenašečů v mozku. Projevuje se nepozorností, impulzivitou a někdy i hyperaktivitou. Pro jedince s ADHD je život mnohem náročnější, protože příznaky ADHD vypadají jako příznaky, které mnoho lidí denně zažívá, když se potýká s problémy každodenního života. Pro jedince s ADHD jsou tyto symptomy mnohem výraznější a nelze se jich jednoduše zbavit.
Neexistuje žádný test, který by jednoznačně potvrdil nebo vyvrátil ADHD.
ADHD není "moderní" chorobou První zmínka o příznacích ADHD se objevila někdy kolem roku 400 před naším letopočtem, kdy Hippokrates, nazývaný otcem moderní medicíny, popsal příznaky některých svých pacientů, které odpovídají současným poruchám pozornosti a hyperaktivitě u ADHD. Základní příznaky ADHD byly ale poprvé popsány v r. 1902 G.F. Stillem, britským pediatrem.
Lidé, kteří mají ADHD jsou hloupí nebo líní a nikdy ničeho nedosáhnou.
ADHD neovlivňuje intelekt. V klasických IQ testech tito lidé nedopadají dobře, ale to je to dáno tím, že testy neberou v úvahu poruchu pozornosti a další příznaky ADHD. Tito lidé rovněž někdy mohou působit dojmem, že trpí schizofrenií či jiným závažným duševním onemocněním.
ADHD je důsledek špatné výchovy. Dříve se takovým dětem říkalo zlobivé, dnes mají ADHD.
Ne každé ADHD je zlobení a ne každé zlobení je ADHD. Děti s ADHD to nedělají úmyslně. Když dítě nevydrží na místě ve třídě, nebo když bez rozmyslu vyhrkne odpověď či pokřikuje ve třídě, není to proto, že bylo špatně vychované, ale protože nedokáže ovládat svá nutkání. Naopak příliš přísná výchova zhoršuje příznaky ADHD. Lidé, kteří nic neví o ADHD, mohou přisoudit chování dítěte špatné výchově. Neví, že nevhodné poznámky nebo netrpělivost jsou příznakem duševního onemocnění.
ADHD se týká jenom dětí. Děti z ADHD vždy vyrostou.
ADHD je celoživotní onemocnění. S rostoucím věkem se dítě naučí své symptomy ADHD zvládat, ale to neznamená, že se příznaky zmírnily či odezněly. Většina dětí s ADHD má příznaky v adolescenci a dospělosti. U těchto jedinců se často rozvíjejí úzkostné poruchy, deprese či zneužívání psychoaktivních látek jako je alkohol či marihuana. ADHD bývá doprovázeno dalšími poruchami, jako jsou poruchy učení (např. dyslexie) či neurologickými chorobami (např. epilepsie). Tito jedinci mají často problémy v práci, ve vztazích, finanční potíže a častěji se dostávají do konfliktu se zákonem a mají sklony k rizikovému chování (rychlá jízda, adrenalinové sporty).
Nemůžeš mít ADHD, chováš se normálně.
Většina lidí s ADHD si vytvoří kompenzační mechanismy, aby zvládli obtíže, které jim ADHD přináší. To že se člověk dokáže soustředit na aktuální úkol či povinnost ještě neznamená, že nemá ADHD. Podobně výborný prospěch na základní škole nevylučuje diagnózu ADHD.
Nemůžeš mít ADHD, chováš se normálně.
Většina lidí s ADHD si vytvoří kompenzační mechanismy, aby zvládli obtíže, které jim ADHD přináší. To že se člověk dokáže soustředit na aktuální úkol či povinnost ještě neznamená, že nemá ADHD. Podobně výborný prospěch na základní škole nevylučuje diagnózu ADHD.
Děti, které užívají léky na ADHD, častěji v adolescenci užívají drogy.
Některé léky na léčbu ADHD, zejména stimulancia (např. ritalin) mají potenciál k rozvoji závislosti, ale v terapeutických dávkách a pod lékařským dohledem nikdy nedochází k rozvoji závislosti. Neléčené ADHD zvyšuje riziko užívání psychoaktivních látek jako je marihuana či alkohol. Léky na léčbu ADHD užívané pod lékařským dohledem brání rozvoji závislosti snížením impulzivity a tím touhy po užívání psychoaktivních látek. Léčba snižuje rovněž i další rizikové chování zmírněním projevů ADHD. Druhotně dochází ke zmírnění dalších psychických poruch, jako jsou úzkosti či deprese.
Ritalin a další stimulancia jsou obvykle zneužívány lidmi, kteří nemají ADHD.
Musíš se prostě více snažit.
Lidé s ADHD se často potýkají s pocity nedostatečnosti a nízkým sebevědomím. Oni se už tak snaží víc než ostatní. Tato věta naopak snižuje jejich sebevědomí a přispívá k rozvoji dalších duševních onemocnění (úzkosti, deprese). Vede rovněž k přetěžování a únavě, která bývá okolím negativně vnímána, neboť „ostatní unavení nejsou“ a dochází k dalšímu prohlubování depresí a úzkosti.
ADHD se týká zejména chlapců.
ADHD postihuje dívky i chlapce, ale u dívek se ADHD projevuje jinak. Je přítomno více poruch pozornosti, impulzivitu více internalizují (tj. obviňují se za selhání, např.: „jsem hloupá, nic neudělám správně“) a více používají emoční kompenzační mechanismy (deprese, úzkost, pláč). Pokud je přítomna hyperaktivita, projevuje se odlišně s velkou mírou emočních symptomů, kdy může být pak diagnostikována jako depresivní či úzkostná porucha. Proto není u dívek a žen ADHD často rozpoznáno a léčeno.
Léčba ADHD
Léčba ADHD Léčba by měla být směřována jak na léčbu ADHD tak na léčbu doprovodných onemocnění.
Pouze psychoterapeutické a edukační metody léčby jsou účinné jen v těch nejmírnějších případech.
Samotná psychoterapie není sice účinná dostatečně na zmírnění ADHD příznaků, ale představuje volbu, pokud pacient nesouhlasí s léky.
Edukace a režimová opatření
Edukace
Edukace zahrnuje poučení nejen pacienta, ale rovněž partnera či rodinu a školu o symptomech ADHD a následného postižení. Je třeba, aby si uvědomili, že symptomy ADHD nejsou vinou rodičů, výchovy, zanedbávání, rozmazlenosti či nevychovanosti.
Režimová opatření
Pravidelnost
Protože lidé s ADHD mají potíže s organizací, je pro ně mnohem snazší dělat věci, které potřebují, pokud mají den organizovaný.
Pravidelnost týkající se školy, zaměstnání
Učení by mělo probíhat vždy
Na stejném místě a pokud lze tak ve stejnou denní dobu
Eliminovat rozptylující faktory (např. televize) či rušivé zvuky
Aby bylo přítomno vše, co je potřebné k učení (papír, tužka apod.) k eliminaci odbíhání jako dalšího faktoru rozptylování pozornosti.
Pravidelnost před spaním (chodit spát ve stejnou dobu)
Pravidelnost pomáhá mít méně negativní zpětné vazby od druhých a lépe zvládat běžný den
Protože lidé s ADHD ztrácí pojem o čase, je žádoucí používat hodinky, mobil či jiné zařízení ke sledování času.
Klíčové je dodržet denní plán, tj. musí být určený čas na úkoly, jídlo, čas, kdy jít spát. Pokud se nezdaří denní plán splnit jeden den, je třeba ho opět začít plnit další den.
Lidem s ADHD trvá déle, než si vytvoří návyky Je důležité, aby pacient s ADHD věděl, co se bude dít. Stačí sdělit ústně. Nenadálé změny mohou zhoršit projevy ADHD
Minimalizace zrakového a sluchové rozptylování
Pro většinu lidí platí, že když se na něco soustředí, ostatní věci v okolí ustupují do pozadí. U lidí s ADHD zůstává vše v okolí v popředí. Proto např. zvuk zapnuté televize ve vedlejší místnosti je stejně "v popředí" jako hlas rodiče či partnera, který jim např. říká, aby něco dělali či nedělali. Zvuk rozhovoru je stejně "v popředí" jako např. rozhovor jiných lidí bavících se opodál nebo jako hluk pračky či zvuk z rádia. Proto je velmi obtížné soustředit se na správnou věc a pacient s ADHD je často rozptylován jinými věcmi v okolí. Je velmi důležité snížit počet "dalších" věcí, které může vidět nebo slyšet, když se snaží soustředit na určitý úkol.
Minimalizace rozptylujících faktorů při práci, učení či jídle:
Televize by měla být vypnutá
V domě by mělo být co největší ticho
Při učení sedět dál od oken, aby nerozptyloval pohyb na ulici
Stěna před stolem, kde se učí, by neměla být polepena pestrobarevnými plakáty nebo uměleckými díly
Domácí úkoly by měly být dělané v málo frekventovaných částech domu. Vyhněte se kuchyni.
Někomu může pomáhat používání chráničů sluchu.
Použití seznamů
Seznamy úkolů lze použít k rozdělení velkých úkolů na menší části. To pomáhá zapamatovat si, co je třeba udělat, a také to pomáhá kontrolovat splnění úkolu. Seznamy lze použít k podpoře rutinních činností (například seznam úkolů vyvěšený v koupelně, v ložnici či na ledničce), domácích prací a dalších úkolů.
Vhodné je pověsit na viditelném místě (např. na ledničce) seznam pravidel a úkolů, aby je měl člověk s ADHD stále na očích.
Velký nástěnný kalendář, kde úkoly jsou odlišeny barevnými fixami, a které vidí několikrát denně, umožňuje dodržet časový harmonogram úkolů.
Kontrolování a připomínání
Děti s ADHD obvykle vyžadují časté napomínání, aby se věnovaly svému úkolu. Rodiče často potřebují sedět s malými dětmi nebo kontrolovat starší děti, aby jim připomněli, že se mají věnovat danému úkolu.
Někteří rodiče se dopouštějí omylu, když si myslí, že jejich dítě je líné, protože má potíže se samostatným plněním úkolů. To není pravda.
Obtíže s dokončením práce jsou jedním z příznaků ADHD
Používejte jak slovní pokyny (např. "Dobře, teď se vrátíme k matematice." nebo "Co máš dělat?"), tak vizuální pokyny (seznamy úkolů apod.)
Velký a náročný úkol je vhodné rozdělit na několik menších a každý s časovým rozvrhem
Je nezbytné se vyhnout negativním reakcím
Musí být stanovena jasná pravidla o nepřijatelném chování a důsledně a klidně vyžadována podpořená okamžitými (ale ne příliš přísnými) postihy.
Tělesná aktivita
Tělesná aktivita pomáhá zmírnit příznaky ADHD. Zlepšuje paměť, pozornost i schopnost rozhodovat se. Proto jsou často užitečné „pohybové přestávky“. Ty mohou trvat pouze několik minut, ale měly by zahrnovat nějaký druh fyzické aktivity. Může to být jakákoli snadno dostupná pohybová aktivita, jako je chůze, běh apod.
Více času
Lidé s ADHD potřebují více času na splnění úkolů, ať už jde o domácí práce nebo studijní úkoly. Je to proto, že je zpomaluje jejich nesoustředěnost. Je proto vhodné zkusit snížit objem očekávané práce.
ADHD příznaky zhoršuje
Elektronika
Počítač, televize či mobilní telefon zhoršují poruchy pozornosti, vedou k únavě, úzkostem a depresi a ke zhoršení impulzivity a hyperaktivity
Vynechání snídaně
Snídaně zlepšuje pozornost a schopnost zvládat sociální situace
Nepořádek (doma či na pracovišti)
Hory papíru, knih či prádla připomínají, co vše je třeba udělat, což vede ke stresu, který zhoršuje ADHD symptomy
Nedostatek spánku
Nutná je spánková hygiena – stejný řád činností před spaním, stejný čas usínání a probouzení, vyloučit elektroniku (počítač, mobil, TV) těsně před spaním
Tělesná onemocnění
Únava
Nuda
Stres
Léčba léky
Amfetaminy (Livizux)
Amfetaminy jsou účinnější na snížení příznaků ADHD než methylfenidát a atomoxetin
v terapeutických dávkách nevedou k rozvoji závislosti
nástup účinku je rychlý
zmírňují poruchy pozornosti a impulzivní chování
zmírňují hyperaktivitu
zmírňují úzkosti a deprese
Methylfenidát (Concerta, Ritalin)
Methylfenidát byl v USA pro lékařské použití schválen již v roce 1955 na léčbu stavu v té době nazývaném hypraktivita a v DSM-II se objevil po diagnózou hyperkinetická reakce v dětství. Ta odpovídá současné diagnóze ADHD.
Příznaky ADHD většinou zlepší velmi rychle
Zabírá u jedinců, kde Atomoxetin má minimální či nulový efekt
Zmírňuje úzkosti a deprese, které jsou v souvislosti s ADHD
Zejména Ritalin může způsobovat podrážděnost či úzkostné stavy (které souvisí s rychlým snižováním hladiny léku v krvi)
Při vysazení dochází k rychlému návratu k předchozímu stavu
Zlepšení ADHD
u Ritalinu vydrží jen několik hodin (většinou je proto nutné ho užívat ve 2 dávkách)
u Concerty většinou vydrží až do večera
Výzkum jasně prokázal, že zneužívání návykových látek je zřídkakdy způsobeno stimulačními léky. Ve skutečnosti u jedinců, kteří pravidelně užívají stimulancia, je mnohem menší pravděpodobnost zneužívání psychoaktivních látek, než u lidí s ADHD, kteří nejsou farmakologicky léčeni.
Methylfenidát
U dospělých pacientů s ADHD výrazně zlepšuje schopnost řidiče věnovat pozornost provozu na silnici, umožňuje lépe dodržovat dopravní předpisy a snižuje množství přestupků
Atomoxetin (Strattera, Bitinex, Atominex,...)
Efekt na ADHD lze cítit až v řádu týdnů (většinou déle než měsíc)
Je nutné postupné zvyšování dávky
nasazení 40mg jako úvodní dávka může vést k výrazným nežádoucím účinkům, např.:
úzkosti
neklid
nespavost
nevolnosti, zvracení
ADHD se zmírňuje postupně, i za rok lze někdy ještě cítit postupné zlepšování stavu
Při vysazení jedné dávky nemusí jedinec pociťovat okamžité zhoršení stavu
Zhoršení úzkostných a depresivních stavů po vysazení atomoxetinu se může objevit až se zpožděním (v některých případech i za ½ roku po vysazení)
Účinnost léčby léky na zmírnění příznaků ADHD
Léky jsou mnohem účinnější na zmírnění příznaků ADHD než psychoterapeutické metody
Dosavadní důkazy ukazují, že ADHD se bez medikace velmi špatně léčí
Snižují úmrtnost jedinců s ADHD bez ohledu na příčinu až o 25%
Zmírňují sebevražedné myšlenky a jednání a snižují míru sebepoškozování (zejména stimulancia)
Zmírňují úzkostné a depresivní stavy
Při nepřítomnosti léčby léky na ADHD dochází
ke snížené schopnosti osvojit si základní dovednosti (sociální, studijní, seberegulační)
k rozvoji dalších duševních chorob (deprese, úzkostné poruchy, závislost na psychoaktivních látkách)
snižuje přínos psychoterapie
Upozornění
Tablety polykejte celé, nerozkousávejte je
Tablety zapíjejte vodou. Nezapíjejte čajem ani ovocnými džusy (hrozí selhání účinku léku, nebo naopak nadměrný účinek s rizikem výrazných nežádoucích účinků)
Tablety s prodlouženým účinkem (Atomoxetin, Concerta) nekrájejte a nedrťte, jinak nebudou správně účinkovat
Vysoké dávky vitaminu C mohou vést k selhání účinku stimulancií
Užívání kofeinu (energetické nápoje, kolové nápoje, čokoláda) zvyšuje nežádoucí účinky ADHD medikace (úzkosti, srdeční nežádoucí účinky).
Kouření zvyšuje riziko srdečních nežádoucích účinků ADHD medikace (vysoký krevní tlak, zvýšení srdečního pulzu)
460 l př.n.l. První zmínky se objevily již v dobách starověkého Řecka. Hippokrates, otec moderní medicíny, který žil přibližně v letech 460 až 375 př. n. l., se zmiňuje o pacientech, kteří vykazovali příznaky této poruchy. Nedokázali se dlouho soustředit na jednu věc a měli výjimečně rychlé reakce na věci kolem sebe. Myslel si, že příčinou je „převaha ohně nad vodou“ a doporučil stravu zahrnující ryby, málo jiného masa, hodně vody a hodně fyzického cvičení. 1798 Sir Alexander Crichton, Skotský lékař, v r. 1798 popsal příznaky podobné ADHD. V roce 1798 publikoval „Výzkum o povaze a původu duševní poruchy: pochopení stručného systému fyziologie a patologie lidské mysli a historie vášní a jejich účinků“. V druhé kapitole knihy II „O pozornosti a jejích nemocech“ popsal poruchu odpovídající příznakům ADHD uvedených v DSM-V.
1800 Lékařské učebnice popisovaly děti s příznaky, které nyní považujeme za ADHD různými názvy. Např.: „nervózní dítě“, „hypermetamorfóza“, „duševní nestabilita“, „nestabilní nervový systém“, „zvýšená vzrušivost“ apod.
1902 Základní příznaky ADHD poprvé popsal Sir George Frederick Still, britský pediatr. Zjistil, že skupina dvaceti dětí „s narušeným chováním“ byla nepozorná a neschopná se dlouho soustředit. Poznamenal, že symptomy byly častější u chlapců a zdálo se, že nesouvisejí s inteligencí nebo domácím prostředím. Stav nazval „abnormální porucha morální kontroly“.
1922 Začal se zkoumat benezedrin, první amfetamin a podával se dětem s diagnózou hyperaktivity
1923 Výzkumník Franklin Ebaugh poskytuje důkazy, že ADHD může vzniknout při poranění mozku studiem dětí, které přežily Encephalitis letargica (von Economova nemoc)
1936 Výzkumníci z Minnesotské univerzity dali benzedrin studentům dobrovolníkům, aby vyhodnotili psychologické účinky. Zvažovala se jeho využití jako pomoc při studiu, ale poté, co se objevila zpráva o jeho zneužívání z tohoto způsobu využití sešlo.
1944 Byl vyvinut methylfenidát, další stimulační lék. Na trhu se objevil v roce 1954 pod značkou Ritalin. Methylfenidát byl vytvořen chemikem Leandrem Panizzonem ve Švýcarsku. Prý ho vyzkoušel na své ženě Marguerite, jejíž přezdívka byla Rita. Panizzon, vděčný za její pomoc, pojmenoval lék na její počest: Ritalin.
1955 Byl schválen Ritalin na léčbu onemocnění nazývaného hyperaktivita
1960 Od roku 1960 začal být Ritalin více předepisován, jak rostlo povědomí diagnóze, která se v současné době nazývá ADHD
1968 V roce 1968 vyšlo druhé vydání Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch Americké psychiatrické asociace (DSM-II). DSM-II, uvádí ADHD pod názvem „hyperkinetická reakce dětství“. Předpokládalo se, že způsobuje neklid a roztržitost u dětí, ale věřilo se, že v dospívání zmizí nebo se zmírní.
1980 Onemocnění se pojmenovalo ADD a ADHD
Od r. 1990 významně roste množství pacientů s diagnózou ADHD
Postupně byly vyvinuty alternativy ke stimulačním lékům. První nestimulující lék, atomoxetin, se objevil v roce 2002 pod značkou Strattera.