Intelektové postižení je neurovývojový stav, u kterého jsou přítomny významné obtíže v intelektových schopnostech a zároveň v běžném každodenním fungování. Nejde jen o „nižší IQ“, ale především o to, jak člověk zvládá porozumění, komunikaci, samostatnost, orientaci v běžných situacích a sociální vztahy.
Projevy jsou velmi různorodé. U někoho převažují obtíže ve škole a pomalejší tempo učení, u jiného spíše omezená samostatnost, horší porozumění sociálním situacím, větší důvěřivost, potřeba podpory v běžném režimu nebo zvýšená citlivost na změny a stres.
Některým rodičům, pedagogům i pečujícím osobám může více vyhovovat stručné vysvětlení formou videa. K tématu intelektového postižení a změn chování můžete využít také následující edukativní videa:
Video se věnuje změnám, které se mohou objevovat v adolescenci, a vysvětluje, proč bývá toto období u mladých lidí s intelektovým postižením citlivější a náročnější.
Přehrát videoVideo vysvětluje, že náhlé zhoršení chování často není „zlobení“, ale může být signálem bolesti, stresu, úzkosti, přetížení nebo jiné přidružené obtíže.
Přehrát videoPříčin může být více a často se kombinují. Patří sem genetické a chromozomální vlivy, komplikace v těhotenství nebo při porodu, vrozená onemocnění, neurologická postižení, infekce, metabolické poruchy nebo jiné faktory, které ovlivní vývoj mozku. U části lidí přesnou příčinu určit nelze.
Důležité je vědět, že nejde o důsledek lenosti, špatné výchovy nebo „slabé vůle“.
Mezi časté projevy patří pomalejší osvojování nových dovedností, potřeba opakování, obtíže s abstraktním myšlením, s odhadem následků, plánováním a zvládáním změn. V sociální oblasti může být patrné horší čtení situací, větší důvěřivost, potíže s vyjadřováním potřeb nebo vyšší frustrace, když člověk nedokáže sdělit, co potřebuje.
U části lidí se objevuje neklid, impulzivita, afekty, odmítání změn, sebepoškozování nebo agresivní chování. Tyto projevy ale často nejsou „schválností“, nýbrž signálem přetížení, neporozumění, bolesti, únavy, stresu nebo nepřiměřených nároků.
U lidí s intelektovým postižením se častěji objevují i další psychické nebo behaviorální obtíže. Je důležité neříkat automaticky, že „to patří k postižení“, ale aktivně pátrat po tom, zda není přítomna i další porucha, kterou lze cíleně léčit.
ADHD je u lidí s intelektovým postižením častější než v běžné populaci a zároveň bývá přehlíženo. Může se projevovat neklidem, výraznou rozptýlitelností, impulzivitou, netrpělivostí, zkratkovitým jednáním nebo tím, že je chování mylně označeno jen jako „zlobení“.
Autismus se s intelektovým postižením často překrývá. Může se projevovat potížemi v sociální komunikaci, potřebou rutiny, rigiditou, zvýšenou citlivostí na podněty nebo výrazným stresem při změnách.
Často se mohou přidávat také úzkosti, depresivní symptomy, poruchy spánku, epilepsie, smyslové obtíže, bolesti, zažívací obtíže nebo jiné tělesné nemoci. Právě bolest, únava nebo nedostatek spánku mohou výrazně zhoršovat chování.
Dospívání je náročné období i pro běžně se vyvíjející mladé lidi. U dospívajících s intelektovým postižením bývá tato etapa ještě citlivější, protože se mění tělo, hormony, sociální role, školní nároky i očekávání okolí.
Přibývá potřeba samostatnosti, ale schopnost zvládat nové požadavky nemusí růst stejným tempem. To může vést k frustraci, úzkosti, vzdoru, uzavírání se, afektům nebo výbuchům chování.
V tomto období se navíc více ukazuje rozdíl mezi dospívajícím a vrstevníky. Mladý člověk může více vnímat, že „je jiný“, hůře snášet neúspěch nebo sociální odmítnutí. Pokud je přítomno ADHD nebo autismus, bývají tyto změny ještě výraznější.
Základem je srozumitelný, klidný a předvídatelný režim. Pomáhá jasná struktura dne, jednoduché pokyny po jednotlivých krocích, vizuální opory, pravidelnost a omezení zbytečných změn. U autismu a senzorické citlivosti bývá užitečné upravit prostředí a omezit hluk, chaos nebo dlouhé čekání.
Pomáhá zejména:
Velmi důležité je snažit se porozumět tomu, co problémové chování spouští a co ho udržuje. Někdy jde o snahu uniknout náročné situaci, jindy o vyjádření bolesti, strachu nebo přetížení.
Léky neléčí intelektové postižení samotné, ale mohou pomoci u přidružených stavů nebo u těžkých behaviorálních projevů. Pokud je přítomno ADHD, úzkost, deprese, porucha spánku nebo jiný přidružený stav, má smysl jeho cílená diagnostika a léčba.
U výrazné agrese, sebepoškozování nebo těžkého neklidu mohou být někdy léky potřebné, neměly by však být první ani jedinou odpovědí. Vždy je vhodné nejprve zvažovat, zda se na zhoršení nepodílí bolest, spánek, úzkost, změna prostředí, přetížení nebo nevhodně nastavené nároky.
Odborné vyšetření je vhodné tehdy, když se nově objeví výrazný neklid, agrese, sebepoškozování, prudká změna spánku, zhoršení spolupráce, odmítání jídla, ústup dovedností, podezření na bolest, výrazná úzkost nebo depresivita. Stejně důležité je odborné posouzení při podezření na ADHD nebo autismus.
Dítě, dospívající nebo dospělý s intelektovým postižením nepotřebuje především „větší přísnost“, ale porozumění, přiměřené nároky, předvídatelnost, bezpečí a správně rozpoznané přidružené obtíže. Mnoho problémových projevů lze zmírnit tehdy, když rodina i odborníci společně hledají jejich příčinu a nesnižují je jen na „zlobení“ nebo „neposlušnost“.
Telefon: |
Ordinační hodiny: |
|
Matice školské 1786/17 37001 České Budějovice |
734 242 059 |
Po-Pá 8-14 |